slavojmoravany.com

oficiální stránky fotbalového klubu

OSLAVA POSTUPU DO OKRESNÍHO PŘEBORU

autor zelickoo 28.Únor 2008

Běží 90. minuta utkání 23. kola III.A.třídy mezi mužstvem Věteřova a naším mužstvem Slavoje. Slavoj vede nad svým soupeřem jednoznačně 5:2… Skandující fanoušci našeho mužstva, vyzbrojení bubny a různými řehtačkami, ale také se značně oslabenými hlasivkami (není divu – po celý zápas neúnavně povzbuzovali a hnali svůj Slavoj dopředu) schází po schodech tribuny z nejvyšších pater co nejblíže k hrací ploše, nad hlavami jim vlaje jejich vlastnoručně vyrobený transparent s nápisem TJ SLAVOJ MORAVANY!!! Tak vypadaly poslední vteřiny před….. A je to tu – závěrečný hvizd!! Na stadionu propuká obrovská radost našich fanoušků, všichni přítomní – hráči, funkcionáři i fanoušci – si oblékají modré trička s nápisem VÍŤEZ III.A.TŘÍDY – SLAVOJ MORAVANY, a stadion tak zahaluje modrá lavina valící se do okresního přeboru, kolem hlav létají špunty vystřelené z lahví sektu, málokoho z hráčů mine sprcha tímto „lahodným“ mokem… většina hráčů si však ještě neuvědomuje, jakého historického úspěchu pro náš klub dosáhla, je to totiž už neuvěřitelných 34 let, kdy mužstvo moravanského Slavoje hrálo okresní přebor!!! Převažuje vyčerpání ze zápasu i z celé sezóny, do které jsme vstupovali s velkým očekáváním, ale zároveň každému z nás spadl obrovský kámen ze srdce, že všechno vyšlo, tak jak jsme si přáli!

Po několika minutách konečně opadla únava i z hráčů, kteří vydrželi na hřišti až do závěrečného hvizdu a všichni se jdou společně podělit o svou radost se svými fanoušky, nejdřív rybičky, potom populární vláček a na závěr společné foto s naším fanclubem! Kdo si myslel, že tím to všechno skončilo, tak se obrovsky mýlil,byl to teprve začátek.Zanedlouho se modrou lavinou prodírá osoba, kterou všichni už netrpělivě očekávají, osoba menší postavou, avšak za svůj výkon si zaslouží obrovské absolutorium…. Ano, je to sympatická mladá slečna, dcera našeho trenéra, holička nebo kadeřnice (jak kdo chcete) Míša Dolanová, která byla součástí bláznivého plánu, který se zrodil v našich hlavách (teda spíš v jedné hlavě) a na požádání přijela ostříhat hráče, funkcionáře a nakonec i některé fandy na 1 cm!!! Bohužel někteří byl tak nedočkaví, že se pokusili oholit si hlavu sami navzájem, a jelikož v krvi už jim kolovala hnědá směs s nádechem brutální červené – ZWEIGEL to byl, tak z jejich pokusu vznikl hodně zajímavý a jeden z nejextravagantnějších účesů, za který by se nemusel stydět ani David Beckham, který je svými účesy proslulý, a někteří se pro změnu nemohli ostříhat z technických důvodů.

Jako první šel na řadu prezident klubu, který z toho nebyl příliš nadšený, ale jakmile se rozeběhl pokřik AŤ ŽIJE PREZIDENT, tak už nebylo cesty zpětJ. Poté už to šlo jako na běžícím pásu. Po více než hodině bylo hotovo. Hráči se společně s trenéry odebrali do kabiny, zanedlouho za nimi však přišli neúnavně bubnující, skákající, skandující fans a kabinou znělo Joooožžžžkkkaa Dolana a taky naše hymna – Dolanova družina. Návštěva fanoušků v naší kabině však měla i negativní dopad – rapidně se zredukoval obsah našeho milibaru v kabině!:-)

Pak se houf hráčů přesunul k bufetu a k udírně, kde na nás čekali 2 zprávy – 1 dobrá a druhá špatná. Ta dobrá byla, že místní uzenář, čerstvě zkrášlený modrým přelivem, pro nás měl přichystané vyuzené cigára (jako vždy vynikající), ta špatná – nebylo pivo… Hmm, co teď? Žádný problém, narazíme další bečku, řekli jsme a tak taky udělali;-). Na půl 9 jsme se všichni přesunuli do pohostinství k Vaculíkům, kde jsme měli přichystáno občerstvení v podobě pivního sýru a piva… Každý si povinně vzal několik krajíců, ale již dopředu bylo zřejmé, že chleba se bude lámat někde úplně jinde…u baru, kolem půlnoci!!! A tak se taky stalo, jen s tou výjimkou, že se to lámalo už v 11… Ve 12 se už rozumně bavili jen ti nejotrlejší nebo ti, co se šetřili ze začátku (jinými slovy, řídili se heslem: „Závěr patří mistrům“)! Někdy je hold dobré zvolit vhodnou taktiku a nevalit všecko pod tlakem…:-) Každopádně ráno se moc dobře nevstávalo asi nikomu…

A proto, nejlepší, co mohl každý udělat, bylo, jít se léčit co nejdříve do nejbližšího zdravotnického zařízení. Starší to zapíchli v Moravanech a mladší pro změnu v Kyjově. Všichni jsme se opět sešli až večer opět na místě činu – v bufetu na hřišti!! Někteří pak šli domů, jiní opět na jedno točené a ti, co toho neměli ještě dost, tak si to ještě protáhli…

Důležité však je, že se nikomu nic nestalo, na úterním tréninku jsme se sešli v hojném počtu a ve středu jsme už byli všichni úplně fit!!!

Komentáře jsou uzavřeny.