slavojmoravany.com

Bývalý hráč Slavoje se poslední čtyři roky věnuje děvčatům v ligovém Slovácku. Přístupu a práce třiatřicetiletého kouče u ženských mládežnických celků si všimli i organizátoři galavečeru Grassroots fotbalu České republiky za rok 2016. V patnáctém ročníku, jehož vyhlášení se uskutečnilo na pražském Žofíně, byl dekorován i Miroslav Zbořil. „Už jen dostat se mezi oceněné a přebírat cenu před spoustou osobností českého fotbalu pro mě byla velká čest a motivace do další práce,“ říká Zbořil v rozhovoru pro Hodonínský deník Rovnost.

Na pódiu se v roli gratulantů vystřídali významné osobnosti českého fotbalu. Kromě reprezentačních trenérů Karla Jarolíma a Vítězslava Lavičky také nejlepší střelec národního týmu v historii Jan Koller či čtyřnásobná nejlepší hráčka roku Pavlína Ščasná. Zmíněný kvartet doplnili také ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová, předseda FAČR Miroslav Pelta, šéf úseku vzdělávání UEFA Frank Ludolph nebo sportovní ředitel Českého olympijského výboru Martin Doktor.

Jak moc si ocenění vážíte?

Samozřejmě, že si ceny vážím. Každé takové ocenění mi udělá radost, protože to znamená, že si někdo mojí práce všiml. Navíc to může být i cena poslední. (úsměv) Na druhé straně to však není třeba nějak zvlášť přeceňovat a lítat v oblacích. Člověk teď musí ukázat, že si tu cenu opravdu zaslouží.

Čím jste porotu nebo organizátory zaujal?

Tak to opravdu netuším. To budete muset zavolat těm, co to rozhodli.(úsměv) Byl to blesk z čistého nebe, když mi někdy v listopadu volali lidé z vedení ženského fotbalu, že budu oceněný v rámci galavečera v kategorii mládežnický trenér roku. Ale určitě v tom hrálo roli víc faktorů . V první řadě jsou to výkony mých děvčat v posledních letech. Holky dlouhodobě patří mezi nejlepší v republice, takže velký dík patří hlavně mým svěřenkyním. Kromě trénování ve Slovácku mám na starosti kempy kategorie třináctiletých na Moravě a dva roky působím jako hlavní trenér u výběru Moravy v kategorii U14, což asi taky sehrálo svoji roli.

Jak se vám slavnostní galavečer, který se uskutečnil v Praze na Žofíně, líbil?

Komu by se nelíbil, když má tu možnost přebírat nějaké ocenění na pódiu před spoustou známých osobností českého fotbalu a navíc před televizními kamerami?! Navíc Žofín je krásný palác. Na každém kroku na vás dýchá slavnostní atmosféra. Myslím si, že jsme si to všichni užili a odjížděli domů spokojení.

Do Prahy se vydala početná enkláva z Moravan. Kdo všechno vás a oceněného kolegu a akamráda Petra Vlachovského doprovázel?

Kromě mé kategorie byl v kategorii trenér roku již několikátý rok po sobě oceněný právě Peťa Vlachovský. Jelikož má přítelkyně se po konci sezony v listopadu vrátila zpět do Kalifornie a byla by škoda nechat lístky propadnout, tak nás přijeli podpořit kamarádi, známí a Petrovi rodiče. Nakonec jsme ovládli i tombolu, která se losovala v rámci rautu. Hlavní cenu, což bylo zapůjčení automobilu Hyundai Santa Fé na víkend, vyhrál náš kamarád Martin Macháček, který si užil svoji chvilku slávy a měl rozhovor delší než všichni ocenění v rámci vyhlašování. (smích) To byla taková třešnička na dortu.

Vraťme se k fotbalu. Co všechno jste s žákyněmi Slovácka loni vyhráli?

Nejdřív je třeba říct, že hrajeme dvě soutěže souběžně. Kromě moravskéčást ligy žákyň, kde jen vítěz postoupí do ligového finále proti nejlepším týmům z Čech, pak také krajskou soutěž na Zlínsku proti klukům. V minulé sezoně jsem byl ještě u kategorie U13. V krajské soutěži jsme obsadili druhé místo za Bojkovicemi. Zajímavostí je, že v obou zápasech s tímto soupeřem holky dominovaly a soupeře jasně přehrály 4:1 a 13:2. V lize žákyň holky bez ztráty bodu vyhrály moravskou část, bohužel v semifinále smolně prohrály 2:3 na penalty se Slávií, i když už ve druhé minutě vedly dva nula. V boji o třetí místo pak přehrály Plzeň jasně 8:1. Za zmínku stojí i fakt, že v roce 2015 holky poprvé v historii Slovácka ovládly prestižní dívčí halový turnaj Praga Cup.

A letošní výsledky?

V letošní sezoně jsem byl povýšen do kategorie U15. V krajské soutěži se nám konečně daří držet krok s kluky a držíme se na dostřel za vedoucím duem, když jsme zatím třetí. V lize žákyň jsme s pěti výhrami a jednou remízou na prvním místě. Hned na začátku přípravy holky vyhrály turnaj Sparťanka Cup v Praze, který je nejprestižnějším letním dívčím turnajem u nás. Věřím, že v nastaveném trendu budou holky pokračovat i nadále.

Jak dlouho se mladým fotbalistkám věnujete?

Do Slovácka mě přivedl můj dlouholetý kamarád a šéftrenér žen na Slovácku Petr Vlachovský v roce 2013, takže teď kroutím u holek čtvrtou sezonu.

Co je na práci s děvčaty nejtěžší?

Práce s holkami mě baví, takže těžko budu hledat něco, co by bylo nejtěžší. Možná když se jich sejde větší skupina a trenér pak musí odpovídat na jejich zvídavé dotazy, protože stručná odpověď je nedostačující. (úsměv) Ale co se týká práce na tréninku a v zápasech, tak tam nevidím žádný větší problém. Holky mají obrovskou motivaci na sobě pracovat, aby se dostaly do juniorky, kam se podívají opravdu jen ty nejlepší z nich. Pak je tu samozřejmě ještě reprezentace.

Jak se vedení prvoligového Slovácka staví k ženským a dívčím týmům. Zlepšilo se to v posledních letech?

Ze své pozice do této problematiky nevidím. Nechci říkat, že by mě to nezajímalo, ale když to řeknu jednoduše, tak pro nás je nejdůležitější, že máme s holkami celý rok kde trénovat. Také dopravu na ligové zápasy a startovné na turnajích nám hradí klub, takže si prakticky nemůžeme na nic stěžovat. Za dobu svého působení ve Slovácku však nějaké převratné změny nepozoruji.

Trénování mužů či chlapců vás neláká?

Láká, neláká… Nějaká nabídka působit u kluků Slovácka byla, ale trénování děvčat je pro mě na prvním místě. Navíc si nemyslím, že je dobré dělat dvě věci nějak napůl. Holky jsou skvělý kolektiv a se všemi rodiči máme taky výborné vztahy, takže není důvod hledat něco jiného. Je fajn být součástí fotbalové rodiny s názvem 1. FC Slovácko ženy. Co se týká mužů, tak nad tím jsem ještě vůbec nepřemýšlel. Ale kdoví, člověk nemůže vědět, kam ho osud zavede.

Kromě trénování se v rodných Moravanech věnujete i práci předsedy fotbalového klubu. Co říkáš na výsledky prvního mužstva Slavoje?

Nioc říkat nemusím, pohled na tabulku hovoří jasně. Bohužel výsledky a hlavně předváděná hra nejsou takové, jaké jsme si představovali. Před sezonou nám z různých důvodů odešlo nebo skončilo hned několik klíčových hráčů. Kromě Romana Kimeše také Petr Zbořil, Holeček, Otáhal, Možíš, navíc Selucký s Tychtlem jezdí na každý třetí zápas, což se prostě muselo někde projevit. Je ale pravdou, že některé naše výkony byly opravdu hodně špatné a příděly, které nám soupeři uštědřili, byly až ostudné

Co vás v Moravanech kromě výsledků áčka nejvíce trápí?

Nechci říkat, co nás trápí nebo netrápí, to je interní věc nás všech. Snažíme se na tom pracovat tak, aby jaro bylo v našem podání daleko lepší, abychom pro Moravany dokázali zachránit okresní přebor. Byla by velká škoda, kdybychom sestoupili. Přece jenom jsme posledních deset hráli v popředí soutěže. Největší ztrátou však bylo úmrtí předchozího prezidenta pana Ondříška, který dokázal všechny kolem sebe stmelit a nadchnout pro společnou věc. V tomto je nenahraditelný. Nezbývá nám nic jiného než na hřišti v každém zápase nechat všechno. Uvidíme, na co to bude stačit.

Zdroj: http://hodoninsky.denik.cz/fotbal_region/musim-ukazat-ze-si-cenu-opravdu-zaslouzim-rika-oceneny-trener-zboril-20170112.html